Už jsem zmínila, jak moc mám ráda zelenou? Pro ty, co mě sledují už nějaký ten pátek, to je myšleno spíš jako vtip. Zelenou se ráda obklopuji už odmalička. Pohled na zelené věci mě motivuje a dodává energii. Vždyť i má osobní instagramová zeď je, konkrétně mátovou, téměř vytapetována! A na zelenou jsem přešla i ve své ranní rutině, o které se chci právě dnes trochu rozepsat…

Co se týče mé ranní rutiny, nebudu vám ji absolutně dávat za příklad, protože je to většinou šílený boj s časem. Jsem typická sova. V noci neusnu dřív, než po půlnoci, ale mé tělo potřebuje spánek, jako každé jiné. Takže se mé vstávání často rovná pomalu až katastrofickému filmu. Pět načasovaných budíků v telefonu, o kterých netuším, že zvonily (a už vůbec, že jsem je posouvala a následně i vypla). Snídani doma téměř nestíhám. A i fakt, že nemám stanovenou plně pevnou pracovní dobu, mi k vylepšení mého time managementu zrovna nepomůže, spíš naopak. Snažím se to zlepšit a občas fakticky vstanu, a to opravdu brzo. Proklínám všechno a tvářím se jako kakabus, ale v ten moment, co se nasnídám a vrhnu do práce, jsem najednou superproduktivní a šťastná, že jsem to dokázala a těším se z toho, jak je den dlouhý. Noo, jenže už po obědě zívám a přemýšlím nad tím, jak by mi šiklo dvacet. Hecnu se. A pak, jakmile dodělám práci a doplazím se domů, z dvacky je rázem hodina a půl spánku. 😀 Vzbudím se a mám plno energie! ,,A sakra, ono to už je půl druhý ráno? Tak to se mi zas bude krásně vstávat…”

Naštěstí se tohle všechno dá vědecky odůvodnit. Musím přece respektovat svůj chronotyp! Jde o opožděný (tedy ne večerní, ale ranní) nárůst produkce melatoninu v epifýze. Melatonin je hormon a jeho hlavní funkcí je dodržet pravidelnost, volně přeloženo tak, že v podstatě čím více melatoninu se nám v hlavě uvolní, tím více se nám chce spát. A to mě jediné uklidňuje. Vůbec za to nemůžu! 😉

Read More →