OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda jste dostatečně sobečtí? Jak tenký led je vlastně mezi sebeláskou a sobectvím v negativním smyslu slova? Povím vám něco, o čem jsem se ještě nikdy nezmínila. Vlastně toho bude i víc, ale vezmeme to po jednom. Do teď jsem moc nedokázala mluvit o svých životních zkušenostech veřejně, ale myslím si, že jsem připravená. Připravená se otevřít nebo alespoň pootevřít. Jsem si jistá, že každá úvaha a zveřejněná zkušenost může někomu pomoci. Počítám s tím, že ne každý, některé věci , které napíšu, přijme, ale to je život. Ne každý vás také bude mít rád, i kdybyste se o to snažili sebevíc. Je to prakticky nemožné. Důležité je, že se máte rádi vy sami, že sebe příjímáte se všemi pozitivy i negativy, že si sebe vážíte. 

. . .

Tyhle myšlenky už vám chci sepsat tak půl roku, ale nikdy si nejsem jistá, zda to všechno zformuluji tak, jak chci, aby to vyznělo. Respektive nechci vám tu vypisovat několik citátů, protože na to já zas tak nejsem. Většinou si mnohem raději poslechnu nebo přečtu nějaký tok myšlenek, než abych si četla nějaká moudra od anonymních nebo slavných lidí.

Dnes chci psát o tom, co mi neuvěřitelně pomohlo žít šťastněji, jednodušeji, spokojeněji, o to jak na to a taky o tom, co to zapříčinilo. Je to tak nějak rok a půl od doby, kdy jsem se rozešla a ukončila tak dlouholetý, slepovaný vztah. Asi si teď říkáte, že vám tu jdu popisovat ufňukanou love story, ale to fakt ne, nebojte. Ve zkratce to byl celkem hezký vztah s pár specifickými odlišnostmi, kdy ale jeden miloval více a jeden méně, což postupem času gradovalo a vylézalo na povrch, jak už to většinou bývá. Já byla samozřejmě ten zamilovaný lůzr. Co bylo ale horší, bylo to, že jsem neměla ráda sama sebe, takže jsem veškerými svými city bombardovala partnera, čímž jsem ho dusila, což řekněme ještě podporovalo jeho negativní povahové vlastnosti, jednou z nichž byla například neupřímnost. Dlouhou dobu jsem dokázala přehlížet a odpouštět věci, které do stabilního vztahu nepatří, jelikož jsem si byla vědoma i svých minusů. Jenže se to hnalo do extrémů a já nejenže ztratila svou hrdost, ale naučila jsem se dost hloupým zvykům. Tím nejhorším z nich bylo určitě omlouvání. Na cokoliv, co tehdejší partner provedl, u mě okamžitě existovalo vysvětlení. Časem jsem ani nepotřebovala slyšet jeho obhajobu. Obhájila jsem ho automaticky sama. Párkrát jsem se mu za jeho chyby i omluvila a vinila z nich sama sebe. Hlavní bylo, abych byla úžasná, pochopila nepochopitelné a on mě za to miloval. Nedokázala jsem milovat sama sebe, a tak jsem to vyžadovala od druhého. Páni. Když si to teď promítám v hlavě, směji se sama sobě. Jenže v té době mi kdokoliv mohl říkat cokoliv. Usekla bych ruce každému, kdo by se mi jen pokusil sundat mé růžové brýle. No a jak to dopadlo? Tak za prvé se stalo něco, co mě totálně srazilo k zemi, na což jsem nedokázala vymyslet omluvu. A to už bylo něco, protože já bych tenkrát obhájila i to, že jsou egyptský pyramidy postavený z másla! A za druhé, světe div se, jsem se tím, že jsem byla často sama a měla čas na knížky, pinterest, filmy a další inspirativní a motivační pomocníky, jsem si sebe začala vážit. Přišel konečně ten moment, kdy jsem pro svého tehdejšího partnera ztratila veškerý respekt, přestože jsem ho měla velmi ráda. Jenže já najednou měla ráda i sebe a došlo mi, že si zasloužím sakra mnohem víc. Naštvala jsem se a řekla si dost. Ze dne na den jsem to celé utla, bez vymýšlení a poslouchání dalších nesmyslných blábolů. A tím jsem se sama sobě, konečně, i když to teda trvalo, stala vítězem. Získala jsem tím i mnohem více sebevědomí. Začala být na sebe mnohem více pyšná. A konečně nastartovala péči o samu sebe a s ní i sebe-lásku.

. . .

Já vám tento vývoj a celou příčinu popsala pouze jako ukázku pozitivního zárodku z něčeho v podstatě dost negativního. Do stejné situace se v životě můžete dostat s přáteli, kolegy, ale i třeba s rodiči. Je to sice bolavý, ale téměř každá bolístka má nakonec pozitivní dopad. Je tak nesmírně důležité mít se rád. Myslet první na sebe. Jen tehdy, kdy si začnete vážit sami sebe se dokážete racionálně zamyslet nad každým vztahem, ať už milostným, přátelským nebo jiným. Každému tohle uvědomění trvá jinak dlouho. Někdo to v sobě má z výchovy rodičů, což je asi největší výhra. Někdo se naučí mít rád až časem zkušenostmi. Pokud nejste šťastní ve vztazích, začněte u sebe. Pracujte na tom, abyste se měli rádi. Jedině pak budete umět mít rádi druhé. Váš partner nebo kamarád je odrazem vás. Pokud si sebe nevážíte, nebude si vás vážit ani on. Proč by to taky měl všechno dělat za vás? Do života si skutečně přitahujeme takové lidi, jakými sami jsme nebo jaké zrovna nevědomě vyhledáváme, když potřebujeme životní zkoušku. Víte, jak je osvobozující říct si: “Ona se ke mně nechová tak, jak si zasloužím. V tom případě si mě nezaslouží.”? Naučte se znát svou hodnotu. Poděkujte životu za každou špatnou zkušenost s ostatními lidmi, protože i ti z vás dělají lepšího, odolnějšího a silného člověka. Vy z vás, co se máte rádi a uvědomujete si to, jste vítězové a doufám, že jste si alespoň dobře početli. A pro ty, co jsou na tom bídně nebo jsou teprve na cestě za sebe-láskou, mám několik malých tipů, které vám můžou pomoct nad tímto problémem přemýšlet nebo dokonce situaci změnit k lepšímu. Pozor, nejsem odborník. Vše, co píšu níže, jsem zjistila pouze na základě vlastní zkušenosti.

  • ~ Představte si, že máte v sobě své mladší já. Sebe, když vám bylo například šest let. A teď se o něj postarejte a konejte tak, jak je pro něj správné. Nechali byste té malé holčičce někoho tímto způsobem ubližovat? Jsem si jistá, že ne. Postavte se za ní, jako její starší sourozenec a ochraňte ji od všeho negativního. Zaslouží si čistou lásku, čisté přátelství a hezký život. Stejně jako vy. Proč umíme dítě chránit lépe, než dospívajího a dospělého člověka? Není to nesmyslné? Proč k sobě také nepřistupujeme se stejnou láskou a úctou?
  • ~ Uvědomte si vše, co pro ostatní děláte. Co jim předáváte, jak moc se pro ně obětujete. Klidně si to napište, ať to vidíte před sebou. Až tak uděláte, zamyslete se zaprvé nad tím, jestli stejně děláte i pro sebe a ctíte své potřeby. Zda obětujete čas i pro své sny a svou spokojenost. Zase z toho vyplývá to, že pokud budete spokojení vy, budete přitahovat spokojené lidi i do vašeho okolí. Berte a dávejte minimálně v poměru 50:50. Zadruhé se také zamyslete nad každým člověkem, pro kterého něco obětujete, zda vám to nějakou cestou vrací nebo se o to alespoň snaží. Pozor, nemusí to vůbec být materiálně. Jde o to, zda vám vykouzlí úsměv na tváři stejně, jako se o to snažíte vy u něj.
  • Necítíte se ve vztahu dobře? Láska má v první řadě těšit, ne bolet. To samé platí pro přátelství. Jestli vás druhý emočně vysává, než aby vám naopak dodával pozitiní energii, myšlenky a inspiraci, je to celé špatně a měli byste dát ruce pryč. Takový člověk vás neobohacuje, nerozvíjí ani nepodporuje, a proto byste se s ním měli rozloučit. Největší hloupost je být s někým jen proto, abych nebyl sám. Je to ztráta času, který bychom mohli mít na sebepoznání a rozvoj sebe. Pokud milujete člověka, který vás demotivuje, uvědomte si, jak moc byste mohli milovat člověka, který by vás motivoval.
  • ~ Vymezte si čas na to, co máte a děláte rádi. A zkuste si také někdy sami zajít na jídlo, na procházku, kam běžne nechodíte nebo třeba i do kina. Divili byste se, jakou si uděláte radost tím, že se budete věnovat chvilku jen a jen sobě. Pro někoho je tento způsob psychohygieny naprosto nepředstavitelný, přitom je vážně dost fajn a účinný. Jen chtít a dát tomu šanci.
  • ~ Vykašlete se na jákákoliv očekávání. Bez očekávání se nikdy nedostaví zklamání, ale jedině překvapení a radost, když se něco podaří. Nečekejte, až někdo cokoliv udělá za vás. Když vám někdo pomůže, bude to příjemný bonus. Ale spoléhejte se hlavně sami na sebe. Protože vy rozhodně nejste člověk, který by si vrazil sám sobě kudlu do zad. Jakmile se vám pak něco podaří, budete na sebe neuvěřitelně hrdí.
  • ~ Mějte se rádi nejen z psychického hlediska, ale i z toho fyzického. Starejte se o sebe a přemýšlejte nad tím, proč se sebou nejste spokojení. Nelíbí se vám vaše nohy? Zamyslete se nad tím, co by za ně dal ochrnutý vozíčkář. Byl by vděčný i za ty nejkratší nebo nejsilnější. Nelíbí se vám vaše vlnité vlasy? Někdo nemá vlasy žádné. Byl by štástný i za pár chlupů na hlavě. Každý jsme krásní jiným způsobem. Svou vytrvalostí a změnou životního stylu můžeme spoustu věcí změnit, ale nezapomínejme si vážit už jen toho, že prostě jsme.
  • ~ Přemýšlejte nad filmy a knížkami. Jsou to sice pohádky, které si vymysleli lidé, ale no řekněte, nechcete snad také žít takovou pohádku? Alespoň se o to snažte a zrušte ve svém životě věci, které si ve vašem životním příběhu nezaslouží žádnou roli. Nikdo z nás by přece nechtěl, aby byl náš život zfilmován jako drama bez šťastného konce.
  • ~ No a v neposlední řadě je mým tipem Pinterest. Najdete tam stovky zajímavých a inspirativních myšlenek. Některé vám třeba i otevřou oči nebo nakoupnou zadek. Fajn je, vytvořit si self-love album, ke kterému se budete vracet, když budete mít splín nebo o sobě budete zrovna pochybovat. To mé najdete tady.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Věřte mi, že až se budete mít dostatečně rádi, poznáte to. Lidé to nebudou mít tak snadné, dostat se k vám hned blízko. Budou si vás muset zasloužit. Budete si jisti vašimi potřebami a naopak také věcmi a typy lidí, které ve svém životě rozhodně nechcete. Zjistíte, jak je umět říkat ne neuvěřitelně osvobozující. Naučíte se neztrácet svou hrdost. V tomto případě pak má i člověk mnohem menší problém s naprostou upřímností ke všem okolo něj, protože ví, že ti správní ho pochopí a zůstanou s ním. A v posledním případě má stále sám sebe. Jakmile si sebe vážíte, přemýšlíte více nad tím, po čem toužíte a jste tak i šťastnější, protože jdete tou správnou cestou za neustále spokojenějším já. A tím bych i svůj dnešní článek ukončila. Doufám, že vám přinesl alespoň jednu věc, nad kterou se třeba na chvilku zamyslíte. Díky za přečtení a napište mi kamkoliv – sem do komentářů, na instagram, email, jak jste na tom se sebeláskou vy.

  • Krásny článok… Pred pár rokmi som si tiež prešla tým obdobím, kedy som si uvedomila, že sa asi fakt nemám rada a chcem to zmeniť… Stále sa sebeláske učím, zisťujem, kde sú hranice (: A som šťastnejšia :*

    Daniela

  • Dominika Lukášová

    Tak tohle ale <333

  • Veronika

    Milá Mio,
    v prvé řadě chci říct, že jsi napsala úžasný článek a přečetla jsem ho jedním dechem. Děkuji ti za sdílení tvých zkušeností. Myslím si, že tento typ článků v blogovém světě chybí. Blogerky mají velký vliv na mladé lidi, v podstatě často děti. Je skvělé, že ses takto rozhodla a moc tě v tom podporuji.
    Sama jsem si za posledních pár let prošla podobnou změnou. Došla jsem k ní naopak ale právě díky příteli, který mě naučil žít jinak, přemýšlet nad životem jinak, mít ráda sebe sama a respektovat se. Jsem nesmírně hrdá na tuto novou stránku své osoby, kterou jsem objevila a těším se z každého dne. Od té doby je můj život o mnoho šťastnější. Přeji proto každému, aby našel ve světě své místo. Snad tvé sdělení inspiruje lidi k tomu, aby si právě lásku k sobě postavili na první místo v žebříčku hodnot. Naleznou tak úplně nový svět.
    Jsem ráda, že jsi ve svém životě na takovém místě :-).

  • Nikola Braxatorisová

    Krásný článek Miuš!

  • Ananas Barb

    Parádní článek Miuš! Já jsem se tohle naučila nebo pochopila až tak dva roky zpátky. Do té doby jsem se pořád snažila, jak říkáš, být ta nejlepší a nejdokonalejší a pokud bylo něco špatně, byla jsem to já. Teď už chápu, jaká je to kravina, ale trvalo to. S tím, že jsem se naučila mít ráda sama sebe, jsem se naučila i říkat ne a bez výmluv. Když se mě třeba někdo zeptá, jestli chci jít večer tam a tam a mně se prostě nechce, tak řeknu promiň, ne, ale nechce se mi 😀 Nevymýšlím nějaké nóbl výmluvy, aby si ostatní něco nemysleli. Je mi to jedno. Protože nejdůležitější jsem nakonec já. Co jsem si ale stále nevyřešila, jsou takové vztahy a situace s rodinou. Když más v rodině lidi, kteří tě demotivují, sráží dolů a dělají všechno, co popisuješ, je těžké udělat ten rázný krok, protože je to rodina. Ale zase nemůžeme chtíti všehcno najednou, prvním krokem ke všemu, k uzdravení, sebelásce a porozumění je si svou situaci uvědomit a tak nějak se probudit 🙂 <3

  • Johana

    Ahoj Mio jsem ráda že jses naučila mít rada sama sebe.Ja jsme mela problém se svou postavo,ale pak jsem začala cvičit pořád nejsem nějak hubena ale se svoji postavu jsem už spokojena vím ze proto něco dělám.Jediná věc která mi kazí život (když neberu drobnosti) je ze nedokážu odmítat lidi.Spíše svoje kamarádky když chtějí jít např. Ke mě domů tak nedokážu říct ne a hrozně me to štve protože bych občas chtěla být sama číst si koukat se na film . Vím že to zní asi hloupe ale snad to chapes kdybys mi nějak pomohla budu ráda .:-)

  • Terezie Najserova

    Páni, Miuš! Tímhle článkem jsi mě naprosto odrovnala (myslím to v dobrém). Nebudeš mi asi věřit, ale přesně to, co jsi vypsala v prvním odstavci v tvém vztahu, který jsi měla jsem si v každé větě řekla, jako bych to psala já, to snad ani není možné, že to úplně stejném teď (bohužel) zažívám ve svém nynějším “vztahu” já! Přítel mi strašně moc ublížil, ale já se na něj kvůli tomu ani neuměla pořádně naštvat, hnedka jsem ho před odstatními obhajovala, jak je to všechno v pořádku, není, vím to sama moc dobře, ale nějak se neumím dokopat k tomu, co jsi udělala ty (zatím), jednou se tak naštvu a pokud se to v brzké době nezlepší, udělám to, přesně jako ty, takový člověk podle mě není pro mě jako můj přítel vhodný, jako kamarád, možná, ale jako přítel u mě ztratil (skoro) veškerou lásku, cítění a především důvěru, což je to nejhorší. On si to uvědomuje, sám mi to říkal, procházíme si teď opravdu těžkými týdny a já se pořád jako blbá snažila dělat jídlo, uklízela, prostě se všem snažila pouze já a občas to dělám stále, dokazuji mu své city, on je většinou neopjetuje, nebo ne tak, jak by to ve správném vztahu mělo být! Strašně nerada si to přiznávám, ale je to zatraceně těžký se smířit s tím, že o něj postupně jako o svého přítele přicházím, to přiznání je pro mě to nejhorší, protože vím, kde je pravda, ale stejně doufám v zlepšení, stejně se budu dále snažit, i když už ne tak moc, ale třeba budu. Vůbec si sebe samé neumím vážit, shazuji se, mám seběvědomí na bodě mrazu nebo žádné, to je můj další problém. O všem teď do hloubky přemýšlím, je mi líto, že s těmi vztahy mám takovou smůlu, ale na druhou stranu si říkám, že je mnoho horších věcí na světě než jen “jeden” pokažený vztah, ale kdybych ho už měla jednou opravdu utnout, chci si tím být jistá, zatím nejsem úplně na 100% a doufám, i kduž sama tomu už moc popravdě ani nevěřím, ale kdyby už měl jednou skončit, budu si říkat, že já jsem do toho vztahu dala všechno, co jsem jenom mohla, snažila jsem se a on si mě nezasloužil, ne já jeho, v té době bych si to už (myslím) uměla říct a být na to hrdá, teď neumím, lituji se, nejsem na nic, co dělám pyšná, je to děsné, jak se v plno věcech shodneme. I s tím zbytkem ve článku s tebou naprosto soucítím, je to podle mě všechno pravdivé a dost věcí, ne-li všechno na mě sedí. Utápím se ve špatném vztahu, ale řekněmě si narovinu, má to vůbec smysl? Snaži se, když ten druhý nemá zájem? Dokazovat mu své city, jak jen to jde, když on mi je neopláci? Achjo, je to smutné, jak si to tady po sobě čtu. Doufám, že se jednou (a hodně brzy) vzpamatuji, řeknu dost (pokud se to brzy nezlepší) a budu žít spokojený život sama. Můj problém je, že ten pocit, že budu sama je pro mě dost strašný. Mám pocit, že pořád potřebuji vědět, že mě někdo má rád nebo miluje a když ten pocit nemám, tak je něco špatně. Vím, že takové lidi kolem sebe mám, svou úžasnou rodinu, svých pár nejlepších přátel, ale i tak mi to asi (určitě) příjde málo. Proč mi to nestačí?! Netuším :/ Měla bych si to vážit, vážím si toho, ale stejně nechci být sama (bez přítele). Zatím jsem k tomu asi úplně nedospěla. Mám z toho jednoduše hrozně špatný pocit. Kéžbych uměla to, co jsi udělala ty před rokem a půl. Jak už jsem vícekrát řekla v některých z předchozích článků jsi pro mě obrovský vzor Miunko, dnešním článkem se mi to zase jenom dvojnásobně potvrdilo! Dělej takové články prosím častěji, věřím tomu, že plno tvých věrných čtenářů za to bude rádo, tobě se i možná uleví, bude ti lépe, budeš mít z toho osvobozující pocit! Děkuji, že tu jsi pro nás! Jsi opravdu jedinečná osobnost! 🙂 Takových blogerek jako jsi ty znám opravdu jenom pár a jsem ráda, že jsem vás všechny o kterých si tohle myslím a vím to znám osobně! Jste skvělé, hodně, otevřené a jednoduše úžasné! Doufám, že jako ty i já jednou najdu své místo v životě a podaří se mi být šťastná se sebou i s tím vším, co mám! Jsem ráda za to, co pro sebe i nás všechny děláš, co jsi schopná otevřeně napsat, opravdu tě za to velmi obdivuji! Jsem hrdá a vděčná na to, že jsem měla už párkrát tu možnost tě osobně poznat a popovídat si 🙂 Jsi skvělý člověk! Buď jaká jsi v tom svém (teď) už spokojenějším životě, docílila jsi mnoha věcí díky sobě, věřím v tebe a ještě jednou díky! 🙂

  • RINAKROIS

    Je krásný vidět, že je na světě někdo jako ty. Tenhle článek je moc fajn a doufám, že pomůže spoustě lidem otevřít oči 🙂
    Já se to taky pořád učim, u mně zase vládne neschopnost odpouštět, což má taky svoje velký úskalí, protože všichni chybujeme. Tak snad někdy na tom budu líp 🙂

    Měj se krásně, pusu, K.

  • Simona

    Úžasný článek, více takových Mio!☺ Podobnou situaci zažívám s kamarádkou a taky jsem dlouhou dobu omlouvala její chování ke mně, ale zjistila jsem, že za tu dobu nebyla chyba na mé straně, ale na její a už mě to přestalo bavit a jak píšeš vysávalo mě to. Další takový článek určitě uvítám!

  • Zaneta Matuska Pavlu

    Krásný článek! Dřív jsem tenhle blog moc nesledovala, protože mě fashion a beauty blogy moc nezajímají, ale pokud plánuješ víc takových článků, tak určitě budu! Přeji hodně inspirace a energie do dalšího psaní.

    http://www.heelsandbabypowder.wordpress.com

  • Markéta Hrubá

    Super clanek,ktery chtel urcite spoustu odvahy.Hodne se v nem vidim! U mne se ,,sebelaska”odstartovala pred peti lety take utekem ze vztahu.Mela jsem dokonce pred svatbou a najednou jsem jendoho dne sebrala veskerou odvahu a ze dne na den doslova vse opustila.Byla to velka skola zivota a jsem za ni do dnes vdecna.Kazdopadne u me to nebylo tak ,,jednoduche”,stejne me neminula psychologie,nasledovaly prvni zachvaty uzkosti a paniky, kterou mi odstartovala prave dlouholeta nesebeucta k sobe same…ted uz je uzkost i panika mou nedilnou soucasti treti rok. Bohuzel u mne nefunguje pouze alternativni cesta a musim si pomahat i antidepresivy.Cimz se nechci litovat, jen to zminuji jako takovy maly priklad, jak to bez lasky k sobe same muze dopadnout:-) Ale zcela egoisticky muzu rict, ze jsem za ty tri roky usla hodne dlouhou cestu a jsem za to na sebe pysna.Dlouho jsem samozrejme bojovala s pocitem,ze jsem totalne neschopna, kdyz si nedokazi poradit sama se sebou, ale to uz je za mnou:-) Stale se snazim samu sebe poznavat a milovat se a vim, ze je to beh na dlouhou trat. Ale sami se sebou budeme do konce sveho zivota, takze to za to rozhodne stoji!!!Omlouvam se za takovy sloh, ale rikala jsem si, ze v te otevrenosti alespon nebudes sama:-) Fandim ti, mozna jeste nekdy zakolisas, ale o tom zivot je.Je uzasne, ze sis tohle uvedomila jako mlada holka a ne az na sklonku zivota. Clovek ma tendenci myslet na ostatni, na vztahy at uz rodinne,partnerske nebo pratelske..a vubec mu nedochazi, kolik zla je nevedomky schopny napachat sam na sobe. Mej se krasne a diky za otevrenost!

  • Naire S.

    Jsem moc ráda, že jsi něco takového napsala 🙂 Já jsem si dřív sama sebe taky nevážila. Doslova jsem běhala za každým klukem, co se na mě jenom podíval, i když mě často ostatní varovali. Tedy teď to asi vyznělo divně, ve vší počestnosti samozřejmě. A vlastně ani nemůžu říct, že bych měla nouzi o normální fajn kluky, ale prostě jsem byla hloupá. Myslím, že pořádně to změnil až můj současný přítel před rokem a něco. Jinak špatné zkušenosti mám i s přátelstvím, bohužel s tou osobou jsem ztratila spoustu času. A naopak zas nesnáším takové ty příliš sebevědomé lidi. Mám takovou sestřenku a u ní není věta, která by nebyla o ní nebo o tom, jak je úžasná. Vedle ní si i člověk s nižším sebevědomím začne připadat jak blbec a normální lidé mají buď chuť jí jednu vrazit nebo mají co dělat, aby se nezačali smát a nepronesli něco o tom, že někdo zkrátka dospěje snad později 😀 Zkrátka chce to najít zlatý střed 🙂

  • Karolína Hrušková

    Já mám se svojí sebeláskou docela problém. Nějak mi nejde si ke svému já najít cestu, a pak si bohužel nechávám líbit různé věci. Asi hlavně ty, kdy mi někdo slovně ubližuje (rejpe do mě). A jelikož jsem hodně citlivý člověk, tak mě to pak ještě dlouho dobu trápí. Jinak Ti moc děkuji za hezký článek! Musím říct, že jsi mě s ním docela nakopla. Hned při čtení tvých rad jsem si představovala, jak lehké by bylo žití (pro mě), kdybych se jen měla trochu víc ráda. Jak by to ovlivnilo, usnadnilo spoustu věcí. Mio, fakt velký DÍK za tenhle super článek. <3

  • AjaBeautypedia A.

    Naprosto úžasný a maximálně přínosný článek, myslím, že podobné v blogosvětě chybí. Budu doufat, že v tomto stylu budeš pokračovat….. taky mi hodně došlo, když jsem si ho přečetla. Umíš krásně formulovat myšlenky <3

  • Kika Mareková

    Mám so sebaláskou problém a to kvôli môjmu vzhľadu konkrétne pleti… Mám veľmi zlé akné ešte minulý rok som mala celkom peknú pleť s pár vyrážkami ale teraz veľké červené fľaky, boláky, zapalujúce sa vriedky a neviem už čo s tým robiť nedokážem sa na seba pozrieť do zrkadla😔 Ak niekto má typy ako sa akné zbaviť veľmi mi to pomôže, skúsila som toho už strašne veľa

  • Hana Koubová

    Pěkné, je super dozrát do podoby lásky k sobě, než se zlobit na okolí a mstít se. Mám to stejně, na všem zlém najdu to co mě posílí. Otvíráš veřejně svou duši a myšlenky, jsi velmi statečná, já mám takové poznatky jen v denníku-abych si to stále připomínala ♥ Přeju ti lásku, která tě bude těšit a svět pak bude sám o sobě “růžovej”

  • Denisa Dee

    Myslím, že sebeláska přichází s věkem. Alespoň u mě to tak bylo. Naučila jsem se sama sobě věřit, jakmile jsem se začala osamostaťnovat, protože to, co za mě do té doby vyřizovali rodiče, jsem najednou musela zvládnout sama a to mě posouvalo. Podle mě se to nedá naučit ze dne na den, mít se rád, ale je to posupným uvědomováním toho, co jsme dokázali – ať už je to jen nepatrná věc jako jít úplně sám k lékaři, bez té opory rodičů, když už jsme dospělí. Také jsem si prošla ne moc příjemným rozchodem, vlastně i vztahem a hlavně to bylo tím, že jsem si nevěřila. Samu sebe jsem vystavila až nebezpečí. A to jen z důvodu, že jsem si nevěřila. Že jsem nevěřila, že si zasloužím něco lepšího. Láska je slepá občas. Teď sebe nechápu, jak jsem mohla to snášet. Ale to je součást toho osobního růstu, který nás posouvá.

  • Riki K.

    Taky jsem prožívala dlouholetej vztah, ve kterým jsem partnera omlouvala. On lhal, měl velmi kladnej vztah k alkoholu a mně si nevážil. Utla jsem to po 6 letech, protože jsem zjistila, že mu při hádce nejde o nás, ale jen o to, aby on vyhrál – ať tu hádku nebo cokoli. Ale dlouho jsem se bála rozchodu, protože mě přesvědčil, že o mě nikdo jinej stát nebude, ale při rozchodu jsem si stejně říkala, že si zasloužím víc – někoho, kdo se kě mně bude chovat jako já k němu. Jsou 2 věty, který mi řekl a asi si je budu pamatovat navždy: “Všechny ostatní holky jsou hezčí a lepší než ty, protože u nich neznám jejich chyby, ale u tebe ano.” “Jsi mi odporná, když máš menses.” Půl roku po rozchodu se mě neustále snažil dostat zpět – tvrdil, jak o nikoho jinýho nestojí, jenže stačil pohled na jeho FB stránku, kde se každej den chlubil, jak byl s tou nebo tamtou tam a tam… Přestal otravovat až, když jsem na svým FB zveřejnila svoji fotku s novým přítelem – ale neobešlo se to bez toho, aby ztropil žárlivou scénu, i když přes internet. Horší bylo, co začlo vyplouvat na povrch poté. Prý po 2 letech našeho vztahu mě chtěl (nebo to udělal?) podvést s mojí švagrovou (přítelkyní mého bratra). Najednou mi začlo dávat větší smysl to dusno, co mezi nima bylo, když byli spolu v jedný místnosti, její nenávistný pohledy na mě atd. Abych to zakončila – mám teď vztah s mužem, kterej se mýmu bývalýmu nepodobá snad vůbec v ničem a jsem za to neskutečně ráda. A můj bývalej se neustále ozývá, i když společnou konverzaci jsme zakončili před skoro 2 rokama a rozhodně ne v přátelským duchu. A já ze sebe dělám mrtvýho brouka, protože chytrýmu napověz a hloupýho kopni – pro mě je můj ex vším, co udělal, mrtvej a nemá to čím obhájit ani na takovou úroveň, abychom se mohli bavit jako přátelé. A taky ty 2 zmíněný věty mi brání mu i třeba jen říct blbý ahoj. Sice už vím, že veškerý jeho chování je výsledkem jeho nevyzrálosti a vnitřní nejistoty, kdy se sám sebe neustále snažil přesvědčit, že je lepší, než jak ho vidí ostatní – tzn. má na každou holku, která se mu zalíbí, život si usnadňuje lžima, protože proč říct někomu pravdu, když z toho bude mít jen potíže a všichni jsou tak hloupí, že to stejně neprokouknou (těžko říct, jestli jeho přátelé znají pravdivou verzi),… Ale já nejsem jeho pečovatelka ani onuce, která je tu proto, aby ho přesvědčila, že za něco stojí. Notabane, když jsem přišla na to, že nestojí vůbec za nic.

  • Adéla Porazilová

    Miuško, úžasnej článek. Jak asi sama víš, byla jsem ve vztahu 5 let, nikdy jsem nebyla pořádně spokojená, neustále se řešily peníze, já nevěděla kam je cpal, nechtěl se mnou trávit volný čas, nedával najevo city.. A já ho neopustila proto, že jsem neměla kam jít, peníze jsem našetřené neměla (narodzíl od něj jsem vše utopila v domácnosti) a bála jsem se že skončím sama, kvůli mému podlomenému sebevědomí z mého prvního vztahu (2007-2009).. Nakonec jsem skončila na nějakou dobu u rodičů, přišl o všechno, kočičky jsem musela dát na nějakou dobu do útulku.. ale teď mám přítele, který mi dodává sebevědomí (já to prostě nedokážu), vím že mě miluje a mám tak nějak o všem přehled. Jak už zde někde píše, je to věkem a zkušenostma.. Prostě to chce si natlouct a uvědomit si, že vždy se můžeš spolehnout jen sama na sebe. Nic víc, nic míň.
    Adéla

  • Tvůj nejlepší článek za zatraceně dlouhou dobu. Jinak se neodvážím tvrdit, jak jsem na tom se sebeláskou, ale myslet na šestileté dítě uvnitř a pečovat jako kdyby o něj je dost dobrý tip.

  • Natty

    Skvěle napsaný článek :). Určitě mě přinutí se nad tímto tématem více zamyslet a uvědomit si své priority.

  • Lucie Kratochvílová

    Krásný článek, Miuš. <3 Je mi líto toho vztahu, který jsi předtím měla. Na druhou stranu tě to ale udělalo lepším člověkem. Myslím, že něčím podobným si projde spousta lidí, a proto je skvělé, že jsi tu něco takového napsala. Je to velmi inspirující a jsem si jistá, že to mnoha lidem určitě pomůže. Já osobně bych tyto typy článku ráda uvítala i častěji. <3
    Luci

  • Maky Frantová

    Tenhle článek mi rozzářil jinak úplně zkaženej den. Je hezký, že se dokážeš nadd timhle upřímně a tak jemně zamyslet, protože článkyna tohle téma jsou jinak plný rad, který jsou pro život nepoužitelný a nebo citátů, který jsou taky úplně k ničemu. Myslím, žes nikdy nenapsala nic lepšího a rozhodně v tom pokračuj))You go girl!

  • Dita Urbánková

    Mio, přesně myšlenky už mám nějakou dobu v hlavě. Jen jsem nenašla tu správnou chvíli hodit je na papír (na blog). Tleskám ti a děkuji, že Ty jsi to zvládla!

    http://flamingo-for-you.blogspot.cz

  • Pavel Wieczorek

    Opravdu děkuji za tento článek, prožívám teď hodně podobné období a nevěřil jsem tomu, že by mi v tom někdo mohl pomoct a jsem opravdu rád, že jsem na tvůj článek narazil. Sleduju Tě už nějakou dobu kvůli Instagramu a moc jsem na tvůj blog nechodil, ale tohle téma bylo opravdu hodně aktuální i pro mě i když jsem kluk. Úžasně jsi to napsala a určitě to potěší, když zase nějaké takové zamyšlení vydáš.
    Díky ✍🏻

    • Terezie Najserova

      Je hezké vidět, že blog od Mii čtou i kluci, hezky jsi to napsal! 🙂

  • Úžasný článek Mio, nejlepší ze všech, které jsem kdy od tebe četla. Děkuji ti za něj, protože mi hodně otevřel oči. Určitě s tímto typem článků nepřestávej 🙂

  • Lus

    Díky Mio, díky! Myslím, že jsi v mém případě trefila opravdu na člověka, který tohle potřebuje slyšet. Prošla jsem si něčím podobným, milovala jsem až za hrob a najednou on ten vztah ukončil. Po měsících nechápání a obviňování sebe sama jsem konečně před pár dny přišla na důvod. On se zamiloval jinde, a i přes svoji někdy až přehnanou upřímnost najedou ztratil odvahu mi to říct. A já jen tápala a vinila sebe sama za věci učiněné před x lety, chápala jsem to jako svou prohru, že ten vztah skončil. A nyní jsem konečně pro sebe (i desítky nechápajících blízkých) našla důvod…zamiloval se a to dokonce tak, že jsem se to dozvěděla až po jeho svatbě. Jiná žena z jiného kontinentu byla tím důvodem. A tak jsem na začátku, s čistým štítem hledám sebe sama a svou sebelásku. Pinterest je sice dobrým zdrojem, ale tvůj článek je mnohem lepší a víc inspirativní. Děkuju :-

  • Candy Grant

    Ďakujem ti veľmi za tento článok, vo veľa veciach mi pomohol a inšpiroval ma. Napríklad dnes som si vytvorila “Self Love” nástenku na Pintereste 🙂 ♥

  • Mia

    Všem vám MOC DĚKUJI za feedback. Jsem ráda, že se vám článek líbil a něco vám dal. Účel splněn! Tak zas příště. 🙂

  • Nikola Hessová

    Krásný článek Mio. Mně pomáhají takové články jako tvé, a mám taky moc ráda – určitě ji znás – Paulu z http://www.thirteenthoughts.com – ta mě taky nakopává, když mám splín. Můj problém je, že mám ve všem bordel, ve všech rovinách co tě napadají, tak se snažím poklidit :D..snad to vyjde.

Post Navigation