OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda jste dostatečně sobečtí? Jak tenký led je vlastně mezi sebeláskou a sobectvím v negativním smyslu slova? Povím vám něco, o čem jsem se ještě nikdy nezmínila. Vlastně toho bude i víc, ale vezmeme to po jednom. Do teď jsem moc nedokázala mluvit o svých životních zkušenostech veřejně, ale myslím si, že jsem připravená. Připravená se otevřít nebo alespoň pootevřít. Jsem si jistá, že každá úvaha a zveřejněná zkušenost může někomu pomoci. Počítám s tím, že ne každý, některé věci , které napíšu, přijme, ale to je život. Ne každý vás také bude mít rád, i kdybyste se o to snažili sebevíc. Je to prakticky nemožné. Důležité je, že se máte rádi vy sami, že sebe příjímáte se všemi pozitivy i negativy, že si sebe vážíte. 

. . .

Tyhle myšlenky už vám chci sepsat tak půl roku, ale nikdy si nejsem jistá, zda to všechno zformuluji tak, jak chci, aby to vyznělo. Respektive nechci vám tu vypisovat několik citátů, protože na to já zas tak nejsem. Většinou si mnohem raději poslechnu nebo přečtu nějaký tok myšlenek, než abych si četla nějaká moudra od anonymních nebo slavných lidí.

Dnes chci psát o tom, co mi neuvěřitelně pomohlo žít šťastněji, jednodušeji, spokojeněji, o to jak na to a taky o tom, co to zapříčinilo. Je to tak nějak rok a půl od doby, kdy jsem se rozešla a ukončila tak dlouholetý, slepovaný vztah. Asi si teď říkáte, že vám tu jdu popisovat ufňukanou love story, ale to fakt ne, nebojte. Ve zkratce to byl celkem hezký vztah s pár specifickými odlišnostmi, kdy ale jeden miloval více a jeden méně, což postupem času gradovalo a vylézalo na povrch, jak už to většinou bývá. Já byla samozřejmě ten zamilovaný lůzr. Co bylo ale horší, bylo to, že jsem neměla ráda sama sebe, takže jsem veškerými svými city bombardovala partnera, čímž jsem ho dusila, což řekněme ještě podporovalo jeho negativní povahové vlastnosti, jednou z nichž byla například neupřímnost. Dlouhou dobu jsem dokázala přehlížet a odpouštět věci, které do stabilního vztahu nepatří, jelikož jsem si byla vědoma i svých minusů. Jenže se to hnalo do extrémů a já nejenže ztratila svou hrdost, ale naučila jsem se dost hloupým zvykům. Tím nejhorším z nich bylo určitě omlouvání. Na cokoliv, co tehdejší partner provedl, u mě okamžitě existovalo vysvětlení. Časem jsem ani nepotřebovala slyšet jeho obhajobu. Obhájila jsem ho automaticky sama. Párkrát jsem se mu za jeho chyby i omluvila a vinila z nich sama sebe. Hlavní bylo, abych byla úžasná, pochopila nepochopitelné a on mě za to miloval. Nedokázala jsem milovat sama sebe, a tak jsem to vyžadovala od druhého. Páni. Když si to teď promítám v hlavě, směji se sama sobě. Jenže v té době mi kdokoliv mohl říkat cokoliv. Usekla bych ruce každému, kdo by se mi jen pokusil sundat mé růžové brýle. No a jak to dopadlo? Tak za prvé se stalo něco, co mě totálně srazilo k zemi, na což jsem nedokázala vymyslet omluvu. A to už bylo něco, protože já bych tenkrát obhájila i to, že jsou egyptský pyramidy postavený z másla! A za druhé, světe div se, jsem se tím, že jsem byla často sama a měla čas na knížky, pinterest, filmy a další inspirativní a motivační pomocníky, jsem si sebe začala vážit. Přišel konečně ten moment, kdy jsem pro svého tehdejšího partnera ztratila veškerý respekt, přestože jsem ho měla velmi ráda. Jenže já najednou měla ráda i sebe a došlo mi, že si zasloužím sakra mnohem víc. Naštvala jsem se a řekla si dost. Ze dne na den jsem to celé utla, bez vymýšlení a poslouchání dalších nesmyslných blábolů. A tím jsem se sama sobě, konečně, i když to teda trvalo, stala vítězem. Získala jsem tím i mnohem více sebevědomí. Začala být na sebe mnohem více pyšná. A konečně nastartovala péči o samu sebe a s ní i sebe-lásku.

. . .

Já vám tento vývoj a celou příčinu popsala pouze jako ukázku pozitivního zárodku z něčeho v podstatě dost negativního. Do stejné situace se v životě můžete dostat s přáteli, kolegy, ale i třeba s rodiči. Je to sice bolavý, ale téměř každá bolístka má nakonec pozitivní dopad. Je tak nesmírně důležité mít se rád. Myslet první na sebe. Jen tehdy, kdy si začnete vážit sami sebe se dokážete racionálně zamyslet nad každým vztahem, ať už milostným, přátelským nebo jiným. Každému tohle uvědomění trvá jinak dlouho. Někdo to v sobě má z výchovy rodičů, což je asi největší výhra. Někdo se naučí mít rád až časem zkušenostmi. Pokud nejste šťastní ve vztazích, začněte u sebe. Pracujte na tom, abyste se měli rádi. Jedině pak budete umět mít rádi druhé. Váš partner nebo kamarád je odrazem vás. Pokud si sebe nevážíte, nebude si vás vážit ani on. Proč by to taky měl všechno dělat za vás? Do života si skutečně přitahujeme takové lidi, jakými sami jsme nebo jaké zrovna nevědomě vyhledáváme, když potřebujeme životní zkoušku. Víte, jak je osvobozující říct si: “Ona se ke mně nechová tak, jak si zasloužím. V tom případě si mě nezaslouží.”? Naučte se znát svou hodnotu. Poděkujte životu za každou špatnou zkušenost s ostatními lidmi, protože i ti z vás dělají lepšího, odolnějšího a silného člověka. Vy z vás, co se máte rádi a uvědomujete si to, jste vítězové a doufám, že jste si alespoň dobře početli. A pro ty, co jsou na tom bídně nebo jsou teprve na cestě za sebe-láskou, mám několik malých tipů, které vám můžou pomoct nad tímto problémem přemýšlet nebo dokonce situaci změnit k lepšímu. Pozor, nejsem odborník. Vše, co píšu níže, jsem zjistila pouze na základě vlastní zkušenosti.

  • ~ Představte si, že máte v sobě své mladší já. Sebe, když vám bylo například šest let. A teď se o něj postarejte a konejte tak, jak je pro něj správné. Nechali byste té malé holčičce někoho tímto způsobem ubližovat? Jsem si jistá, že ne. Postavte se za ní, jako její starší sourozenec a ochraňte ji od všeho negativního. Zaslouží si čistou lásku, čisté přátelství a hezký život. Stejně jako vy. Proč umíme dítě chránit lépe, než dospívajího a dospělého člověka? Není to nesmyslné? Proč k sobě také nepřistupujeme se stejnou láskou a úctou?
  • ~ Uvědomte si vše, co pro ostatní děláte. Co jim předáváte, jak moc se pro ně obětujete. Klidně si to napište, ať to vidíte před sebou. Až tak uděláte, zamyslete se zaprvé nad tím, jestli stejně děláte i pro sebe a ctíte své potřeby. Zda obětujete čas i pro své sny a svou spokojenost. Zase z toho vyplývá to, že pokud budete spokojení vy, budete přitahovat spokojené lidi i do vašeho okolí. Berte a dávejte minimálně v poměru 50:50. Zadruhé se také zamyslete nad každým člověkem, pro kterého něco obětujete, zda vám to nějakou cestou vrací nebo se o to alespoň snaží. Pozor, nemusí to vůbec být materiálně. Jde o to, zda vám vykouzlí úsměv na tváři stejně, jako se o to snažíte vy u něj.
  • Necítíte se ve vztahu dobře? Láska má v první řadě těšit, ne bolet. To samé platí pro přátelství. Jestli vás druhý emočně vysává, než aby vám naopak dodával pozitiní energii, myšlenky a inspiraci, je to celé špatně a měli byste dát ruce pryč. Takový člověk vás neobohacuje, nerozvíjí ani nepodporuje, a proto byste se s ním měli rozloučit. Největší hloupost je být s někým jen proto, abych nebyl sám. Je to ztráta času, který bychom mohli mít na sebepoznání a rozvoj sebe. Pokud milujete člověka, který vás demotivuje, uvědomte si, jak moc byste mohli milovat člověka, který by vás motivoval.
  • ~ Vymezte si čas na to, co máte a děláte rádi. A zkuste si také někdy sami zajít na jídlo, na procházku, kam běžne nechodíte nebo třeba i do kina. Divili byste se, jakou si uděláte radost tím, že se budete věnovat chvilku jen a jen sobě. Pro někoho je tento způsob psychohygieny naprosto nepředstavitelný, přitom je vážně dost fajn a účinný. Jen chtít a dát tomu šanci.
  • ~ Vykašlete se na jákákoliv očekávání. Bez očekávání se nikdy nedostaví zklamání, ale jedině překvapení a radost, když se něco podaří. Nečekejte, až někdo cokoliv udělá za vás. Když vám někdo pomůže, bude to příjemný bonus. Ale spoléhejte se hlavně sami na sebe. Protože vy rozhodně nejste člověk, který by si vrazil sám sobě kudlu do zad. Jakmile se vám pak něco podaří, budete na sebe neuvěřitelně hrdí.
  • ~ Mějte se rádi nejen z psychického hlediska, ale i z toho fyzického. Starejte se o sebe a přemýšlejte nad tím, proč se sebou nejste spokojení. Nelíbí se vám vaše nohy? Zamyslete se nad tím, co by za ně dal ochrnutý vozíčkář. Byl by vděčný i za ty nejkratší nebo nejsilnější. Nelíbí se vám vaše vlnité vlasy? Někdo nemá vlasy žádné. Byl by štástný i za pár chlupů na hlavě. Každý jsme krásní jiným způsobem. Svou vytrvalostí a změnou životního stylu můžeme spoustu věcí změnit, ale nezapomínejme si vážit už jen toho, že prostě jsme.
  • ~ Přemýšlejte nad filmy a knížkami. Jsou to sice pohádky, které si vymysleli lidé, ale no řekněte, nechcete snad také žít takovou pohádku? Alespoň se o to snažte a zrušte ve svém životě věci, které si ve vašem životním příběhu nezaslouží žádnou roli. Nikdo z nás by přece nechtěl, aby byl náš život zfilmován jako drama bez šťastného konce.
  • ~ No a v neposlední řadě je mým tipem Pinterest. Najdete tam stovky zajímavých a inspirativních myšlenek. Některé vám třeba i otevřou oči nebo nakoupnou zadek. Fajn je, vytvořit si self-love album, ke kterému se budete vracet, když budete mít splín nebo o sobě budete zrovna pochybovat. To mé najdete tady.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Věřte mi, že až se budete mít dostatečně rádi, poznáte to. Lidé to nebudou mít tak snadné, dostat se k vám hned blízko. Budou si vás muset zasloužit. Budete si jisti vašimi potřebami a naopak také věcmi a typy lidí, které ve svém životě rozhodně nechcete. Zjistíte, jak je umět říkat ne neuvěřitelně osvobozující. Naučíte se neztrácet svou hrdost. V tomto případě pak má i člověk mnohem menší problém s naprostou upřímností ke všem okolo něj, protože ví, že ti správní ho pochopí a zůstanou s ním. A v posledním případě má stále sám sebe. Jakmile si sebe vážíte, přemýšlíte více nad tím, po čem toužíte a jste tak i šťastnější, protože jdete tou správnou cestou za neustále spokojenějším já. A tím bych i svůj dnešní článek ukončila. Doufám, že vám přinesl alespoň jednu věc, nad kterou se třeba na chvilku zamyslíte. Díky za přečtení a napište mi kamkoliv – sem do komentářů, na instagram, email, jak jste na tom se sebeláskou vy.

Post Navigation